O škodlivém vlivu Animáčku
15. prosince 2011 v 11:28 | Lišej SmrtihlavKomentáře
Nejpříšernější jsou ty reklamy mezi jednotlivými "pohádkami" No vážně, pustit mi moje budoucí děti pod nohy ty žužu křečky, nebo nějakou podobou šílenost, asi bych se chytila stropu.
Koneckonců je to ještě dobrý, mohli by chtít živýho pokemona...
Já se v bakuganech vážně snažilo najít smysl. Nevyšlo to.
Bakugani - nový hit v bydlišti mojí neteře. Ona věta "Bakugane povstaň!" se ozývá i doma u mojí starší sestry, ba co víc, ve škole si neteř s ostatníma ukazuje a předvádí ty bakuganové hračky. Minulý rok to byly karty pokémonů z té nové série a rok předtím ve školce to byla záplava gormitů. Jsem zvědavá, co si na nás vymyslí příští rok.
A věta "To chci!" se zase ozývá z úst mého malého synovce, brášky bakuganové fanatistky. I když tomu nakonec postačí když se mu dá staré kuchyňské nádobí a je spokojený (hrozně rád si hraje na kuchaře, dokonce sestře nacpal do trouby jednu z těch věcí, co děti "vaří" z vody a mouky, a odmítá si hrát s umělým nádobím pro děti).
Doufej, že k něčemu podobnému nedospěje i tvoje malá =)
Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?
Koukám, že je to všude stejný... Animáček, zasněné "to bych chtěla" na veškeré reklamy i ta příšerná růžová Hello-Kitty věc (akorát u nás nemusí být střílecí - ono je to vlastně úplně jedno, hlavně, že to bude Hello Kitty...)
Ještě, že je to jenom neteř a dá se to pohladit po hlavičce a poslat zase za rodiči... :)