Letos počtvrté jsem se se svými ratolestmi vypravil na poslední parní víkend do muzea v Lužné u Rakovníka. Čoudící parní mašiny jsou pro caparty silný magnet. Na takovýchhle akcích je vždycky na co koukat.
Nikoliv naší vinou bývá k vidění často víc než má být. Začalo to tím, když jsme se předloni stali svědky karambolu na točně. Nějaký nezodpovědný návštěvník ji něčím ucpal či zasekl. Sledovat dvacet chlápků, kteří se páčidly snaží rozhýbat točnu, která běžně otáčí se stotunovými mašinami, to se člověku hned tak nepoštěstí.
Ale loni to bylo ještě lepší. Jedna z mašinek tam po úzkorozchodné trati vozí děti. Jenže ten den ji zřízenci nečekaně odpojují od vagonků, odstavují a připojují dieselovou. To už není taková zábava, takže nastává čas na piknik a tatínku, sežeň nám něco k pití.
Takže vyrážím na jediné místo v celém areálu, kde se prodávají limonády a stojím příšernou frontu. Konečně na mě vyjde řada, beru do rukou plné kelímky a mířím zpět.
Když míjím odstavenou parní lokomotivu, ozve se za mnou šílená petelice. Tuhle ďahu nepřekonali ani ve Fukušimě a při bombardování Kruppa za druhé světové možná. Mašina se ztrácí v oblaku páry.
Jestli jste někdy byli svědky přetlakování parního stroje, víte, že takový pojistný ventil dovede divy. Představuju si jak daleko ta klapka musela odletět. V okolí jsou širé křivoklátské lesy. Otáčím se, že si půjdu dál po svých a koukám, že Květinka leží na zemi a brečí.
Přicházím k ní a konejším jí chlapským:
"Co blbneš, dyť se mi nic nestalo." Ale ona brečí smíchy.
Za chvíli ze sebe vysouká:
"Ty blbe, tam všichni uskočili a vylili co se dalo, jen ty ses ani nehnul a tos tomu byl nejblíž."
Jakej blbe? To tam mám poskakovat kvůli protržený lokomotivě?! Vždyť bych pak musel TU FRONTU VYSTÁT ZNOVU!

Hezký :D Ale měls obrovský štěstí!