Moje žena a zbraně hromadného ničení

23. září 2011 v 23:06 | Lišej Smrtihlav
Přiženil jsem se do rodiny pyromanů. Můj tatínek byl střelmistr. Kam se ale hrabeme v rodinných požárech a nejrůznějších detonacích na rodinu mé ženy.


Zatímco vrcholným zážitkem mého dětství byla maminčina povidla, která v hrnci na sporáku vytvořila zcela funkční model vulkánu a cyklickými erupcemi vymalovala strop nafialovo, rodina mé ženy mnohokrát dokázala, že hustá síť požárních stanic je naprosto nezbytná.

Nejoblíbenější historkou rodinné mytologie je hořící zahradní domeček, který dědeček odmítl hasit s poukazem, že ho o den dříve dříve při stěhování zavalila historická dubová skříň. Hned o stupínek níže je malér babičky, která na chalupě při vaření oběda nepřišla na nic lepšího, než vylít upotřebený tuk ze smažení do kamen.

O pár chvil později se na chalupě u Rychtářových začala kalit ocel. Ozvalo se temné hučení, kamna zrudla, komínová roura dokonce zbělela a z vrcholku komína vyšlehly plameny. Mezi tím vším pobíhala zděšená babička a v nelíčeném afektu vyslovovala jméno svého muže podobně jako muslim v podobné situaci vzývá velikost Alláha.

Když se dědeček o pár dní později svěřil s otřesnou historkou v místním obchodě, přitakal mu smutně krámský s tím, že ta jeho kráva takhle posunula komín a on že ho musí nechat postavit znovu.

Myslel jsem si až donedávna, že předcházející historky zanechaly v mé ženě dost hlubokou stopu, aby v zacházení s ohněm nenásledovala své předky. Ale ono to rčení o jablku padajícím ze stromu má svou bolestnou platnost.

Přijíždíme na chaloupku posekat trávu. Večery, noci a rána už nejsou v tomto ročním období tak pohodová, a tak má choť pojímá úmysl rozdráždit uhelný kotel umístěný v koupelně. Moudře mě k tomu nepouští, protože když jsem se minule snažil o totéž, nejenže nebylo v koupelně vidět na krok, ale ani na pár centimetrů. Ten neřád jeden kotlovskej prostě čadí. Tímto rozhodnutím ale svou moudrost vyčerpává.

Mně kotel čadil jak indiánům dávajícím znamení, ale aspoň mi hořel. Moje žena se rozhoduje, že chalupu nevykouří. No jo, ale ono to odmítá bez vykouření ložnic hořet. Moje žena je ovšem urputná. Neúnavně přidává do kotle nejrůznější ingredience, které mají zajistit definitivní rozhoření se kotle.

V návalu urputnosti ovšem rodinnou poučku "sádlo do kamen líti neradno" překládá jako "sádlo dobře hoří". To ale já nevím, a tak nic zlého netuším, když si o pár desítek minut později odchází do koupelny vyčistit zuby. Po chvilce se ozve tlumená detonace a vyděšený jekot ženy v sedmém měsíci těhotenství.

Vyrazím do koupelny, spatřím zkoprnělou manželku, hučící kotel, dvířka od něj div ne pod umyvadlem, dveře od koupelny na ulici a záclony na plotě. Děkuju bohu, že petrolej do lamp při předcházejících pokusech zatopit došel, stodola s benzínem do sekačky je zamčená a že čáslavské vojenské letiště se zásobami kerosenu není v dochozí vzdálenosti.

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Antarra Antarra | E-mail | 24. září 2011 v 8:19 | Reagovat

A mě to sádlo v ohni začlo zajímat...>:)

2 Aailyyn Aailyyn | Web | 26. září 2011 v 13:03 | Reagovat

Patrně geny... no, tak to se máte na co těšit. :-))

3 Cervenej_cudlik Cervenej_cudlik | E-mail | Web | 4. října 2011 v 11:48 | Reagovat

Já naštěstí pouze zapaluji kuchyňské chňapky.D

4 Bublinka Bublinka | E-mail | Web | 13. října 2011 v 18:34 | Reagovat

U nás naštěstí dojde k maximálnímu čuzení kamen. Jenže to se naše rodinka vyvalí před chalupu a podle hustoty dýmu vylícího se z oken, nikoliv z komína odhadujeme na kolik procent je tatíkova snaha roztopit kamna, aby jsme měli kde uvařit oběd nebo popřípadě nezmrzli, úspěšná. :)

5 Blanch Blanch | Web | 7. ledna 2012 v 16:10 | Reagovat

:)))) Naprosto zbožňuji tvůj ironický způsob vyprávění. Fejeton hadra :)

No, aspoň, že se ženě nic nestalo, vypadá to, že to nebyla žádná sranda.

A teď si představ, že máš doma její geny ještě v dalším trojím provedení :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.